Koledy

Pod slovem koleda se skrývá více významů:

vánoční píseň
výraz, označující obchůzku po domech – koledování
dárek nebo pohoštění, které za zpívání či přeříkání básničky obdrží koledník
dřívější označení pro dobu od Štědrého večera do Nového roku či do svátku Tří králů.

Původ slova koleda je velmi nejasný - jeden z mnoha zdrojů tvrdí, že má pravděpodobně kořeny v latinském slově Calendae (kalendy), označujícího první lednové dny, kdy se slavil slunovrat. Tímto slovem se označoval i každý první den v měsíci, kdy pohanští kněží obcházeli s modlami po domech a křesťanští kněží se křtem a požehnáním, za které dostávali dary. Je možné sledovat vývoj slova kalendy - kolenda - koleda.

Jiné pojetí nahlíží na koledu jako na zpěv vánoční. Ve středověku je šířili po celé Evropě potulní žáci, často účinkující v oblíbených vánočních hrách. Hudba s vánoční tematikou se však vyvíjela od dávných dob a procházela různými fázemi - latinské zpěvy, vícehlasé písně, nástrojová hudba, pastorální mše, obchůzky s jesličkami. V Čechách je původ koledování a koled doložen již z předhusitských dob. Oblíbená koleda Narodil se Kristus Pán vznikla z latinské duchovní písně Ave hierarchie coelestis (Buď pozdraveno, kněžstvo nebeské).

Velmi známá a rozšířená je také německy zpívaná koleda Tichá noc (Stille Nacht). Zkomponoval ji Rakušan Franz Xaver Gruber, slova složil farář z Oberndorfu Josef Mohr (ve svých 26 letech). Poprvé zazněla tato píseň o Vánocích roku 1818.

Narodil se Kristus Pán

Původně latinská koleda s nápěvem ze 13. století. Později byla převzata i do zpěvů kališnických a bratrských. V době barokní byl její text nově zpracován. Koleda se stala symbolem vánočních svátků.

Narodil se Kristus Pán, veselme se,
z růže kvítek vykvet nám, radujme se,
z života čistého, z rodu královského
nám, nám narodil se.

Jenž prorokován jest, veselme se,
ten na svět poslán jest, radujme se,
z života čistého, z rodu královského
nám, nám narodil se.

Člověčenství naše, veselme se,
ráčil vzíti na se, radujme se,
z života čistého, z rodu královského
nám, nám narodil se.

Goliáš oloupen, veselme se,
člověk jest vykoupen, radujme se,
z života čistého, z rodu královského
nám, nám narodil se.

Chtíc, aby spal

Píseň Chtíc, aby spal je z období barokního. Jejím autorem je Adam Václav Michna z Otradovic. Uvádíme dvě verze - nejprve původní text a jako druhý upravený, zlidovělý text převzatý z Českého zpěvníku Karla Plicky.

Chtíc, aby spal, tak zpívala synáčkovi
matka, jež ponocovala, miláčkovi:
Nynej, rozkošné dětátko, synu Boží,
nynej, nynej, nemluvňátko, světa zboží!

Tobě lůžko jsem ustlala, Spasiteli,
tvory k Tvé chvále svolala, Stvořiteli:
Nynej kráso a koruno svrchovaná,
nynej, milujících ceno vinšovaná!

Nynej, ta jest matky žádost, holubičko,
nynej, všech andělův radost, má perličko:
slávu, chválu vždy nabudeš od matičky,
když se vyspíš, jísti budeš med včeličky.

Osladímť ním Tvou kašičku v Tvé libosti,
otevřeš, vím, Tvou hubičku k té sladkosti:
nynej, ráje mého kvítku, rozmarýne,
z tebeť sobě dělám kytku, jež nezhyne.

Ó fialo, ó lilium, ó růže má!
Nynej, vonné konvalium, zahrádko má!
Ó loutno má, ó labuť má, můj slavíčku,
nynej, líbezná harfo má, cymbálíčku!

Na dobrou noc, jej hubička, nynej, dítě,
kolíbat bude matička, nynej hbitě:
Spí, miláček. Umlkněte andělové!
Se mnou k Bohu přiklekněte, národové!

Chtíc, aby spal

Chtíc, aby spal, tak zpívala synáčkovi
matka, jež ponocovala
miláčkovi:
Spi, nebes dítě milostné,
Pán jsi a Bůh,
pěje ti v lásce celý ráj
pozemský luh.

Dřímej, to matky žádost je,
holubičko,
v tobě duše se raduje,
ó, perličko.

Nebesa pějí chválu tvou,
slávu a čest,
velebí tebe každý tvor,
tisíce hvězd.

Ó lilie, ó fialko,
ó růže má,
dřímej, má sladká útěcho,
zahrádko má!

Labuti má a loutno má,
slavíčku můj,
dřímej, má harfo líbezná,
synáčku můj!

Miláčku, spi a zmlkněte,
andělové,
před Bohem se mnou klekněte,
národové,

nastoupil v pravdě boží Syn
na naši zem,
přinesl spásu, pokoj svůj
národům všem.

Dej Bůh štěstí (česká koleda)

Dej Bůh štěstí tomu domu,
my zpíváme, víme komu:
malému děťátku,
Kristu Jezulátku,
dnes v Betlemě narozenému.

On rozdává štědrovničky,
jabka, hrušky i troníčky,
za naše zpívání,
za koledování,
dej vám Pán Bůh své požehnání.

Veselé vánoční hody (česká koleda)

Veselé vánoční hody,
zpívejte, dítky, koledy,
o tom, co se vskutku stalo,
že se lidem narodilo
děťátko.

Potmě leží, nemá svíčičky,
na nebi svítí mu hvězdičky.
Ty, jenž všechen oděv dáváš,
samo´s nahé a nic nemáš,
děťátko.

Přišli chudí pasouškové,
zpívali jsou chvály nové:
Vítej nám, andělský králi,
Tebeť jsme zdávna žádali,
děťátko.

Já bych rád k Betlemu (česká koleda)

Já bych rád k Betlemu, k Ježíšku malému.
Mám doma křepeličku, a pěknou žežuličku,
ty mu odvedu. Bude žežulička vyrážet Ježíška,
u hlavičky jeho sedávat,
líbezně mu bude kukávat:
"Ku - ku-ku! Ku - ku-ku! Zdráv budiž Ježíšku!"

Vondráši, Matóši (moravská koleda)

Vondráši, Matóši,
víš-li, co se stalo?
V Betlemě na seně,
narodil se náhlo,
ej, ej, ej, ej v Betlemě,
ej, ej, ej, ej na seně.

Vem dode, přebíraj
a do Betlema hybaj.
Dež k Betlemo přindeš,
poklonu vzdé Králi,
a potom mu zahré,
na té staré gajdy,
a až ja brymzo spravím,
že já také naščivím,
doneso pár vajec
a brymze plné hrnec.